This site uses cookies.
Some of these cookies are essential to the operation of the site,
while others help to improve your experience by providing insights into how the site is being used.
For more information, please see the ProZ.com privacy policy.
English to Czech: Beyond Dark Portal General field: Art/Literary
Source text - English Throw down!"
"Shut up!"
"Throw down, damn you!"
"Fine!" Gratar growled, half-rising, his powerful shoulder muscles bunching. One arm whipped forward and down, fist descending in a blur -- and his fingers opened, the small bone cubes spilling from them to clatter upon the ground.
"Hah!" Brodog laughed, tusks jutting up as his lips pulled back in a grin. "Only one!"
"Damn!" Gratar sank back down onto his stone, sulking as he watched Brodog again gather the cubes and shake them vigorously. He didn't know why he kept throwing against Brodog -- the other orc practically always won. It was almost unnatural.
Unnatural. A word that had nearly stopped having any meaning for Gratar. He glanced up at the stark red sky that filled the horizon, the sun a burning globe of the same shade. The world had not always been thus. Gratar was old enough to remember blue skies, a warm yellow sun, and thick green fields and valleys. He'd swum in deep, cool lakes and rivers, blissfully ignorant of how precious a thing water would one day become. One of the most basic needs of life, uncontaminated water was now brought in in casks and stingily parceled out.
Rising, Gratar kicked idly at the ground before him, watching the red dust puff upward, parching his mouth, and he reached for the waterskin and drank sparingly. The dust covered his skin, dulling the green hue, lightening his black hair. Red everywhere, as if the world had been drenched in blood.
Unnatural.
But the most unnatural thing of all was the reason he and Brodog were stationed here, whiling away the dusk-clogged day with idle games of chance. Gratar looked past Brodog at the towering archway just beyond them and the shimmering curtain of energy that filled it. The Dark Portal. Gratar knew that the strange mystic doorway led to another world, though he had not passed through it himself -- none of his clan had. But he had watched as proud Horde warriors had entered the portal to win glory over the humans and their allies. Since then, a few orcs had returned to report the Horde's progress. But lately there had been nothing. No word, no scouts; nothing.
Gratar frowned, ignoring the clattering sound of Brodog's tossing of the bones. Something about the portal seemed...different. Gratar stepped closer to the towering gateway, the hairs along his arms and chest tingling as he approached.
"Gratar? It's your turn. What are you doing?"
Gratar ignored Brodog. Squinting, he stared at the rippling veil of energy. What was going on beyond it, on that strange other world?
As he watched the curtain's undulating shimmer grew and became more translucent, allowing Gratar to see through it as if through murky water. He squinted his eyes, peered intently -- and gasped, staggering back.
Playing out before his eyes, as if he were watching a ritual enactment, was a fierce and violent battle.
"What?" Brodog was beside him in an instant, the game forgotten, and then he was gaping as well. They both stared for a second before Gratar regained his wits.
"Go!" he shouted at Brodog. "Tell them what's happening!"
"Right -- the commander." Brodog's eyes were still glued to the scene before them.
"No," Gratar replied sharply. He had a gut feeling that what was about to happen would be more than his commander was prepared to handle. But one orc he knew might be. "Ner'zhul. Get Ner'zhul -- he'll know what to do!"
Brodog nodded and took off at a run, though not without glancing back a few times. Gratar heard him leave, but still his gaze was riveted to the battle that was so violent but so oddly veiled. He could see orcs, some of whom he thought he recognized, but they were fighting strange figures, shorter and more narrowly built but more heavily armored. The strangers -- they were called "humans," Gratar remembered -- were quick and as numerous as gnats, swarming over the beleaguered orcs and overpowering them one by one. How could his people be suffering such a defeat? Where was Doomhammer? Gratar saw no sign of the massive, powerful warchief. What had happened on that other world?
He was still watching, sickly enraptured, when he heard the sound of approaching feet. He tore his gaze away to see that Brodog had returned with two others. One was a massive figure, larger by far than any orc and much stronger, with pale milky skin and heavy features. An ogre, and a mage, by the cunning Gratar saw glinting in his small, piggy eyes. More important than this towering figure was the orc who accompanied him, pushing his way forward right up to the portal itself.
Though his hair was gray and his face heavily lined, Ner'zhul, chieftain of the Shadowmoon clan and once the most skilled shaman the orcs had ever known, was still powerfully built and his brown eyes were as sharp as ever. He stared at the portal and the vaguely glimpsed disaster unfolding behind its shimmer.
"A battle, then," Ner'zhul said as if to himself.
And one the Horde is losing, Gratar thought.
"How long has -- " Ner'zhul began. Suddenly the space framed by the Dark Portal shifted, its energies swirling violently. A hand thrust from the curtain as if it were rising from water, gleams of light and shadow clinging to green skin as it breached the barrier. A head followed, then the torso, and then the orc was through. His war axe was still in his hand but his eyes were wild as he stumbled, then caught himself, racing past Ner'zhul and the others without even looking.
Behind him came another orc, then another and another and another, until there was a flood of them, all racing to pass through the portal as fast as their feet would carry them. And not just orcs -- Gratar saw several ogres emerge, and a group of smaller, slighter figures with heavy hooded cloaks bridged the gap as well. One warrior caught Gratar's attention. Too tall and bulky to be a full orc, his features brutish enough to have some ogre blood in him, this one did not run with the air of panic the others did, but with purpose, as if he was running to something rather than from it. At his heels loped a massive jet-black wolf.
An orc shoved past this warrior as they stepped from the portal, snarling at the obstruction. "Out of the way, half-breed!" the orc snapped, but the warrior merely shook his head, refusing to be baited at such a time. The wolf, however, snarled at the orc before the warrior silenced it with a sharp hand gesture. The wolf fell silent, utterly obedient, and the warrior dropped a huge hand on the black head with affection.
"What has happened here?" Ner'zhul demanded loudly. "You!" The shaman pointed toward one of the unfamiliar creatures. "What manner of orc are you? Why cover your face so? Come here!"
The figure paused, then suddenly shrugged and stepped closer to Ner'zhul. "As you wish," he said in a cold voice that had a slightly mocking tone to it. Despite the heat of the land's baked, lifeless soil, Gratar shivered.
A mailed hand slid the hood back, and Gratar could not help crying out in horror. Perhaps the being's features had once been fine and regular, but no longer. The skin was a pale grayish green, and had burst open at the juncture where ear met jaw. A thin trickle of ooze glimmered. Swollen, cracked, purple lips drew back in a smile as the eyes glowed with malevolent humor and a fierce intelligence.
The thing was obviously dead.
Even Ner'zhul shrank back, though he rallied quickly. "Who -- what are you?" Ner'zhul demanded in a voice that shook only a little. "And what do you want here?"
"Don't you recognize me? I am Teron Gorefiend," the figure replied, chuckling at the shaman's obvious discomfiture.
"Impossible! He is dead and gone, slaughtered by Doomhammer along with the rest of the Shadow Council!"
"Dead I am indeed," the creature agreed, "but not gone. Your old apprentice Gul'dan found a way to bring us back, and into these rotting carcasses." He shrugged, and Gratar could hear the lifeless flesh creak in slight protest. "It suffices."
"Gul'dan?" The old shaman seemed more shocked by that revelation than by the sight of the walking corpse in front of him. "Your master still lives? Then you should return to him. You forsook me and the shaman tradition to follow his lead and become a warlock when you lived, abomination. Serve him now that you are dead."
But Gorefiend was shaking his head. "Gul'dan is dead. And good riddance. He betrayed us, halving the Horde at a crucial moment and forcing Doomhammer to pursue him instead of conquering a human city. That treachery cost us the war."
"We...have lost?" Ner'zhul stammered. "But...how is that possible? The Horde covered the very plains, and Doomhammer would not go down without a fight!"
"Oh, he fought," Gorefiend agreed. "Yet all his might was not enough. He killed the humans' leader but was overpowered in turn."
Ner'zhul seemed stunned, turning to look at the panting, bloodied orcs and ogres who had rushed through the gates moments earlier. He took a deep breath and straightened, turning to the ogre who had accompanied him. "Dentarg -- summon the other chieftains. Tell them to gather here at once, bringing only weapons and armor. We -- "
The wave washed out of the portal with no warning, a massive energy burst that slammed all of them to the ground. Gratar gasped for breath, the wind knocked out of him. He stumbled to his feet, only to be greeted by a second explosion, more violent than the first. This time hunks of stone had been snatched up by the energy that powered the portal and came flying past them, chips and slabs and slivers and sheets. The curtain wavered, becoming opaque.
Translation - Czech „Házej!“
„Sklapni!“
„Tak už házej, k sakru!“
„Dobrá!“ Gratar zavrčel, poposedl si a natáhl vytrénovanou svalnatou ruku. Pak začal neuvěřitelnou rychlostí mávat sevřenou pěstí nahoru a dolů. Otevřel dlaň. Po zemi se rozsypaly malé kostěné hrací kostky.
„Pche!“ Brodog se začal smát, až se mu z té grimasy obnažily kořeny klů. „Jenom jednička!“
„Zatraceně!“ Gratar dosedl zpátky na kámen a nevrle sledoval, jak Brodog sbírá kostky a zuřivě jimi míchá. Vlastně ani nevěděl, proč s Brodogem hraje. Vždyť ork téměř nikdy neprohrává. Měl snad až nepřirozené štěstí.
Nepřirozené. Tohle slovo pro Gratara ztratilo v podstatě jakýkoli význam. Pohlédl na zlověstnou červeň, která se po obloze rozlévala, kam až oko dohlédlo. Slunce bylo jen planoucí koulí stejné barvy. Svět ale kdysi býval jiný. Gratar byl dost starý, aby si pamatoval modré nebe, chlácholivě žluté slunce, pole a údolí plná bujné zelené trávy. Chodíval si zaplavat do hlubokých chladivých jezírek a řek a ani ve snu jej nenapadlo, jakou vzácností se voda jednoho dne stane. Čistá voda, jeden ze základních stavebních kamenů života, nyní byla k mání jen v soudcích na velmi omezený příděl.
Gratar povstal a lhostejně zaryl nohou ve vyprahlé zemi. Sledoval, jak mu k ústům stoupá oblak červeného prachu. Sáhl po koženém měchu s vodou a dopřál si doušek. Prach mu pokrýval i kůži a tlumil její zelený odstín. Jeho černé vlasy získaly prachem světlejší odstín. Všude samá červeň. Vypadalo to, jako by se svět topil v krvi.
Nepřirozené.
Nejméně přirozenou věcí ze všech byl však už samotný důvod, kvůli němuž tady s Brodogem museli trávit čas a ubíjet nudu hazardními hrami. Gratar pohlédl na oblouk tyčící se za Brodogovými zády. Vnitřek vyplňovala tetelící se energetická opona. Temný portál. Gratar věděl, že podivná mystická brána vede do jiného světa, on sám jí však nikdy neprošel. A neprošel jí ani žádný jiný příslušník jeho klanu.
Kdysi však viděl, jak do portálu vstupují hrdí válečníci Hordy, aby za čest a slávu bojovali proti lidem a jejich spojencům. Od té doby se portálem nazpět vrátilo jen několik orků, kteří podávali hlášení o postupu Hordy. V poslední době se však nevrátil nikdo.
Nepřicházely žádné zprávy ani zvědové. Prostě nic.
Gratar se zamračil. Chrastění Brodogových kostek nevěnoval pozornost. Portál vypadal teď nějak… jinak. Gratar přistoupil k obrovské bráně blíže. Energie portálu si pohrávala s vlasy, které mu spadaly až po ramena.
„Gratare? Jsi na řadě, tak co děláš?“
Gratar Brodoga ignoroval. Mhouřil oči a zíral na vlnící se závoj energie. Co se za ním v tom zvláštním světě asi dělo?
Zprvu vcelku klidná opona se postupně začínala vlnit čím dál více a stávala se průsvitnou. Gratar díky tomu mohl sledovat dění za portálem, jako by se odehrávalo pod hladinou kalné vody. Mžoural, snažil se zaostřit. Pak zalapal po dechu a udělal krok zpátky. Před jeho očima se odehrávala ukrutná a nelítostná bitva nikoli nepodobná rituálním představením.
„Co je?“ Brodog se v mžiku postavil vedle Gratara a na hru v kostky dávno zapomněl. I on už zíral s otevřenými ústy. Než se Gratar vzpamatoval, uplynulo dobrých pár vteřin.
„Běž!“ zakřičel na Brodoga. „Řekni jim, co se děje!“
„Dobře, jdu za velitelem.“ Brodogovy oči to stále táhlo ke scéně, která se před nimi odehrávala.
„Ne,“ odvětil Gratar ostře. Měl silný pocit, že se situací za portálem si velitel poradit nedokáže. Znal však orka, kterému v tomto ohledu důvěřoval. „Ner’zhula. Sežeň Ner’zhula. Ten už bude vědět, co si počít!“
Brodog kývnul a poklusem se vydal na cestu. Neubránil se však ještě několika ohlédnutím. Gratar slyšel, jak Brodog odbíhá, ale neuvěřitelně krvavá a zvláštně zahalená bitva ho stále přitahovala. Viděl v ní orky, z nichž některé dost možná znal osobně. Bojovali s podivnými postavami. Byla to stvoření oproti orkům menší a se vzpřímenějším postojem. Zbroje však nosili těžší. Gratar tušil, že to budou takzvaní „lidé“. Byli rychlí a početní jako hejno komárů. Kroužili a dotírali na obležené orky a jednoho po druhém poráželi.
Jak je možné, že si jeho lid vede v bitvě tak špatně? A kde je Doomhammer? Gratar obrovského a mocného náčelníka neviděl. Co se to na druhé straně děje?
Jakmile uslyšel zvuk blížících se kroků, byl celou scénou stále jistým zvráceným způsobem okouzlen. Odtrhl pohled a viděl, že se Brodog vrátil s dalšími dvěma osobami. Jedna z nich byla daleko mohutnější než jakýkoli ork. Kůži měla mléčně bělavou a rysy hrubé. Zlobr, usoudil Gratar a podle jisker v jeho malých prasečích očkách se dovtípil, že to je mág. Důležitější než hromotluk však byl ork, který jej doprovázel a nyní se šinul přímo k portálu samotnému.
Přestože byla Ner’zhulova kštice již značně prošedivělá a vrásky ve tvářích hluboké, byl náčelník klanu Shadowmoon, někdejší nejlepší šaman ze všech orků, stále ve formě a jeho hnědým očím nechyběla hluboká moudrost. Pozorně se zahleděl do portálu a spatřil za jeho chvěním rodící se katastrofu.
„Bitva,“ řekl si Ner’zhul sám pro sebe.
Bitva, kterou Horda prohrává, domyslel si Gratar.
„Jak dlouho už…“ začal Ner’zhul. Najednou se prostor za Temným portálem zahalil a energie v něm začala rychle rotovat. Zpoza energetické opony se vymrštila ruka, jako když tonoucí šmátrá nad hladinou. Od zelené kůže se při průchodu bariérou odráželo světlo i stín. Následovala hlava, pak trup a konečně byl ork na druhé straně celý. V rukou stále držel válečnou sekeru, v očích se mu ale zračilo šílenství. Klopýtl, hned však vstal a kolem Ner’zhula a ostatních proběhl, aniž by jim věnoval jediný pohled.
Pak se vynořil další ork a po něm další a další, až jich byla celá záplava. Všichni probíhali portálem jako smyslů zbavení. Nebyli tam jen orkové. Gratar viděl branou projít i několik zlobrů a skupinu menších a štíhlejších postav s těžkými plášti a kuklami.
Gratarovu pozornost upoutal zejména válečník, který byl příliš vysoký a zavalitý, než aby se jednalo o čistokrevného orka. Hrubé rysy napovídaly, že v jeho žilách koluje alespoň trocha zlobří krve. Neprchal však ve strachu jako ostatní. Zdálo se, že před ničím neutíká, ale má moc dobře rozmyšlené, co chce udělat. Pod nohama mu supěl masivní černočerný vlk.
Jiný ork do válečníka při úprku strčil a nevrle na něj pohlédl. „Z cesty, míšenče!“ vyštěkl ork. Válečník však jen zavrtěl hlavou. Nechtěl se v takové chvíli nechat rozptylovat. Vlk se však po orkovi zle ohnal a musel být utišen jasným posunkem svého pána. Zvíře se zklidnilo a vysloužilo si tak od válečníkovy obří ruky láskyplné pohlazení.
„Co se tady stalo?“ požadoval Ner’zhul vysvětlení. „Ty!“ Šaman ukázal na jednoho z neznámých. „Co ty jsi za orka? Proč si zakrýváš tvář? Pojď sem!“
Postava na chvíli ztuhla, pak ale pokrčila rameny a přistoupila k Ner’zhulovi. „Jak si přeješ,“ zazněl chladný hlas, v němž bylo možné rozeznat i špetku posměchu. I přes žár, který sálal z vyprahlé pustiny, se Gratar otřásl.
Ruka v kroužkové zbroji odhrnula kápi a Gratar nemohl jinak než vykřiknout v úděsu. Rysy měla bytost kdysi možná hezké a souměrné, ale to byla minulost. Kůže měla barvu světle šedozelenou a tam, kde se ucho stýkalo s čelistí, zela obrovská díra. Po obličeji tvorovi stékal pramínek bláta. Nateklé popraskané fialové rty vykouzlily úsměv a v očích se zaskvěla jiskra škodolibosti a nelítostné prohnanosti.
Ta věc byla zjevně po smrti.
I Ner’zhul zaváhal, rychle se ale vzpamatoval. „Kdo nebo spíše co jsi?“ požadoval Ner’zhul chvějícím se hlasem vysvětlení. „A co tady chceš?“
„Ty mě nepoznáváš? Já jsem Teron Gorefiend,“ odpověděla figura a vysmívala se zjevným šamanovým rozpakům.
„Nemožné! Ten je dávno mrtev a je pryč. Padl Doomhammerovou rukou spolu se zbytkem Stínového koncilu!“
„Mrtvý skutečně jsem,“ souhlasila stvůra, „ale rozhodně nejsem pryč. Tvůj někdejší učedník Gul’dan nalezl způsob, jak naši mysl dostat zpátky do hnijících tělesných schránek.“ Pokrčil rameny a Gratar jasně slyšel, jak mrtvé maso na protest lehce zasténalo. „Stačí to.“
„Gul’dan?“ Starého šamana odhalení šokovalo snad více než fakt, že před sebou vidí pochodující mrtvolu. „Tvůj pán je stále naživu? Pak se k němu musíš vrátit. Za svého života jsi pošlapal mě i všechny šamanské tradice, jen abys mohl jít za ním a stát se warlockem, zrůdo. Když jsi teď konečně po smrti, tak mu služ.“
Gorefiend zavrtěl hlavou. „Gul’dan je mrtev. A to tak, že nadobro. Zradil nás. V rozhodující chvíli rozdělil Hordu vedví a přinutil Doomhammera, aby se místo dobývání lidského města soustředil na pronásledování. Gul’danova zrada nás stála vítězství ve válce.“
„My… prohráli jsme?“ zakoktal Ner’zhul. „Ale… jak je to možné? Horda přece měla pláně pod kontrolou. Doomhammer by se bez boje nevzdal!“
„Ach, to ne, však také bojoval,“ souhlasil Gorefiend. „Ani veškerá jeho síla nestačila. Sice zabil vůdce lidí, ale nakonec byl přemožen.“
Ner’zhul vypadal otřeseně. Věnoval pohled zadýchaným a zakrváceným orkům a zlobrům, kteří před několika okamžiky proběhli portálem. Zhluboka se nadechl a narovnal a otočil se ke zlobrovi po svém boku. „Dentargu, svolej ostatní náčelníky. Řekni jim, ať se zde okamžitě shromáždí jen se svými zbraněmi a zbrojemi. My… “
Z portálu bez varování vyšlehla masivní vlna energie a všechny srazila k zemi. Gratar zalapal po dechu, který mu nápor větru vyrazil. Vrávoravě se postavil na nohy, jen aby se nechal srazit druhou explozí, která byla ještě silnější než první. Tentokrát energie napájející portál vytrhala kusy kamení a vrhla je k nim. Skupinu orků pokropila sprška úlomků. Opona se zamihotala a stala se neprůhlednou.
„Ne!“ Ner’zhul se rozběhl k portálu. Pořád mu několik metrů zbývalo, když mihotavá světelná opona zablikala, stáhla se do sebe, zamrzla a následně explodovala.
More
Less
Translation education
Other - The Language School of the Capital City of Prague with Accreditation for State Language Examinations
Experience
Years of experience: 20. Registered at ProZ.com: May 2010. Became a member: Mar 2012.
English to Czech (State Translator Examination in English - Czech, verified) Czech to English (State Translator Examination in English - Czech, verified)
Memberships
N/A
Software
Adobe Photoshop, LocStudio, memoQ, Microsoft Excel, Microsoft Office Pro, Microsoft Word, Trados Studio
Lifelong English-Czech translator with IT background, passionate gamer and a father of two.
I started out in 2004 as a gamer with desire to participate in videogames production. I gave translating them a try and never looked back. Later, I decided to make it official and became a state certified English-Czech translator.
During my career, I have worked for both Czech and foreign translation agencies and direct customers and helped them with translating tens of PC, console and mobile games and hundreds of technical and marketing projects.
My goal is to always create a text that reads well and is understood at the first go. With translations, context is everything and I make sure to understand it.
Keywords: computer, technology, subtitling, software, games, localization, translation, game translation, game localization, web translation. See more.computer, technology, subtitling, software, games, localization, translation, game translation, game localization, web translation, web localization, czech translation, czech game translation, czech game translator. See less.
Member since Mar '12
Expertise 
Portfolio 